V modrobílé Antifoně, horizontální kompozici s dvěma vertikálními poli s kruhy z roku 2014, navázal Milan Grygar na černobílé Geometrické partitury z roku 1993 – souboru pěti obrazů pro zvukovou realizaci, který vycházel ze vzájemné konfigurace základních geometrických tvarů čtverce, trojúhelníku a kruhu. Grygar v této Antifoně zhodnocuje dosavadní zkušenosti s vizuálně zvukovými vazbami, kterým se systematicky věnuje od poloviny 60. let 20. století, a demonstruje zde další vztahové analogie obrazu, zvuku a prostoru, kterými dovádí svůj originální koncept do současnosti.