Dvě černé Antifony z roku 2001 Milana Grygara, který se ve svém výtvarném konceptu již pět desetiletí zabývá vztahem obrazu, zvuku a prostoru, navazují na obdobně koncipované černé obrazy z 80. let 20. století. Grygar v nich zhodnotil zkušenosti s vizuálně zvukovými vazbami, které poprvé využil v akustických kresbách a partiturách, které realizoval v polovině 60. let 20. století. Oba obrazy navazují na tuto ranou tvorbu, která je ve sbírce GHMP zastoupena zásadní velkoformátovou Velkou kresbou dřívkem z roku 1967 a souborem akustických kreseb ze 70. let 20. století.